Bingo a kavárnička

Den 17. 1. 2020 je zapsán v mém deníčku, jako den radosti a smíchu. Ten den se konaly v Domově pro seniory Barvířská 495 hned dvě akce. V dopoledních hodinách to bylo oblíbené Bingo. Všechna místa u stolů byla obsazena a čekalo se na zahájení. Tomu, kdo hru Bingo nezná, snad krátké vysvětlení. Každý má před sebou lístek s 15ti čísly a 15 malých knoflíků. Je to něco jako tombola. Losuje se a knoflíčky postupně zaplňují herní políčka. Když jsou obsazena všechna čísla, ozve se BINGO.

Když jsem přistoupila ke stolu, hned mi blesklo hlavou – s těmito knoflíčky nemám šanci. Byly černé, různě velké, některý byl větší a byly trochu problémy s umístěním. Na čísle jakoby „tančily“. Má předpověď se splnila do puntíku. Zleva, zprava se ozývalo volání jen já a pan Tóth jsme drželi jeden knoflíček a ne a ne ho umístit. Když bylo ohlášeno poslední číslo, jsme i my měli splněno. Byli jsme první, ale odzadu. Naopak Jiřinka Trnková byla vysmátá. Jak by ne, vždyť si vybrala zelené knoflíčky! Jak známo, zelená je naděje. Vždyť se zpívá „Zelená je tráva, Bingo – to je hra“. Budu se snažit příště ukořistit tyto zelené a potom uvidíme, kdo z koho. Hodina uběhla jako nic a byl čas, jít k obědu.

A ve 13 hodin už jsme zase byli ve velkém sále, kde se konala kavárnička. Přítomné přivítala Mgr. Radka Tížková. Sál se zcela naplnil a senioři a seniorky se těšili na palačinky, které pekly naše uživatelky společně s ergosestřičkami. Při reprodukované hudbě sestřičky obsluhovaly přítomné, podávala se káva, čaj, víno a zmíněné palačinky. Tyto si mohli všichni, kterým chutnaly, koupit domů. Protože na jídelníčku se palačinky neobjeví, byly všechny prodány. Sálem zněla hudba z reproduktorů, a když došlo na píseň Švadlenky, vždy tam bylo zdůrazněno slovo HEJ!. Tato píseň vyprovokovala natolik, že se hrála podruhé, a po výzvě Vendulky, aby všichni zvolali současně HEJ, což vyvolalo veselí a nebylo na nikom vidět, že by se nudil. Pan Tóth, ten zase představil tanec, který opět vyprovokoval hurónský smích. Škoda, že se těchto akcí zúčastňuje minium mužů. Je to asi tím, že si rádi po obědě schrupnou.

Na sále bylo veselo, jak má být. Proto by si pánové měli na odpolední spánek v den, kdy se koná jakákoliv akce, si aspoň nařídit budíček. A být veselý. Vždyť i u lékaře je psáno, že nejen ticho, ale i smích léčí. Nevymlouvejte se na věk, to byste u mého dědečka neuspěli. Říkal, věk, to je jen číslo, nic víc. Každá taková akce rozežene případné chmury a svět kolem mění barvy. Děda vždy říkal, že při muzice má být veselo, i kdyby na chleba nebylo.

Za éry mého dědy nebyly ústavy pro seniory, ani žádné velké sály. Toto vše splňovala hospoda s výčepem piva, kde se dal spláchnout smutek nebo se zapíjelo vše, co se dalo.

Děda, když jej babička kárala, že se chová někdy jak chuligán, udělal smutný výraz a prohlásil, že jde ke zpovědi. Zpovědnici uznával jen v hospodě, říkal, že nemusí šeptat do ucha. Babi byla hodně nábožná a nerada to poslouchala. Hned ho kárala, aby se nerouhal. Děda jen pošilhával, kam babi dala klíč od bytu. Jednou se snažil utéct oknem a zašprajcoval se, protože jak babi prohlásila „skrz ten břišní mozol“, vtáhla ho sice za nadávání dědy, že ho odřela. Babi prosila Pána Boha, aby jí řekl, co komu udělala, že s ním šla k oltáři.

No a když tato rozprava trvala déle, děda viděl, že s hospodou je ámen, tak aspoň šel, jak říkal do hajan, prý je mu nějak „šoufl“. A babi s ustaraným výrazem rozestlala a starostlivě, i když podezřívavě ho chodila kontrolovat, jestli nemá horečku. Děda, ten se potutelně smál, to ale za zády babičky. Ještě si vzpomínám, že babička se snažila, aby se děda vypotil a aby tedy byla spokojená, převrátil si na hruď hrneček s čajem a svlékl košili, že chce suchou a babi byla spokojená.

Kdyby děda byl v Astře, to by leckteré bábince vyvětral faldy. Takoví byli babička a děda. Kéž by se vrátily ty zlaté časy mého mládí. Nebyly stroje, lidé odváděli těžkou práci, děti vedli k poslušnosti a povinnostem. Možná po přečtení tohoto článku, se i v Astře najdou „pánové“, kteří si rádi skočí při muzice.

Děkuji všem a za vše.

Anděla Karlíková

Uživatelka Domova pro seniory Barvířská 495