Bylo – bude?

Je časně zrána dne 14.2.2021 a já, jako každý jiný den, sedím ve svém pokoji a vzpomínám. Na co? Nad čím? Nejsou jiné myšlenky, než ty, jak nám, seniorům, ten čas letí. Je to už rok, co se nám zavřely dveře sálu a my jen sledujeme televizi a nudíme se. Léta utíkají přímo bláznivě a COVID 19 zatvrzele setrvává a škodí.

Co dělat v té prázdnotě spousty času jiného, nežli zapnout televizi nebo rádio? Snad je lépe zavřít oči a zaspat ten čas. Někdo si vezme do rukou knihu a zahloubá se do čtení, pokud mu ještě slouží zrak. To dělám nejčastěji. Zavřu oči a představuji si, jak se ozve zaklepání a ve dveřích se objeví ti, kdo mne mají rádi a kteří mi tolik chybí.

Bude splnění mých představ už brzy? Za měsíc? V létě? Bude zase vše, jak bylo před Covidem 19? Otevřou se opět dveře sálu, kde se my, senioři, sejdeme při akcích, které pro nás připraví ergosestřičky a temperamentní Vendulka obveselí sál? Zatím je to jen zmíněná již televize nebo dobrá četba. Neměnný, každodenní stereotyp dní. Jak dlouho ještě? Já nejsem zatrpklá, nepřipouštím si to, tisíckrát si opakuji – všechno má svůj konec, tak i jednou zmizí zákeřný Covid 19. Zase se otevřou dveře sálu, bude hrát hudba a my, při vínku či kávě, ve společnosti lidí, budeme veselí, zazpíváme si a zapomeneme, čím jsme prošli. Vše se vrátí do starých kolejí.

Obraťme tedy mysl na tu dobrou vizi, kterou nám snad přinese jaro či léto? Nevím, ale věřím, že bude zase dobře.

 

Anděla Karlíková

uživatelka Domova pro seniory,

Barvířská 495 v Mostě