Krásné prožití Nového roku

Píše se rok 2020, prvý den a po sněhu ani památky. Jako kdyby ani nebylo zimní období. Není už tomu tak, jako bylo za mého mládí, kdy nastoupila ta pravá ladovská zima. Tehdy nebyly tzv. kozačky a sněhu bylo tolik, že se nabralo do boty, kdy kam jste pohlédli, stál sněhulák s plechovkou na hlavě a děti se cestou do školy koulovaly. Takovou zimu si představuji. Podívat se z okna a vidět všude tu bílou krásu, která objímala svět. A sníh tehdy držel. Vytáhly se sáňky a nastaly ty pravé zimní radovánky. Tak tomu bylo každý rok. Opravdu svatý Martin přijel na bílém koni 11. listopadu. A když vykoukly první sněženky, to už klepalo jaro na dveře.

Mládí už je nenávratně pryč a také svět se změnil. Provdáním jsem vyměnila rodnou Moravu za Severní Čechy a s úmrtím manžela i Litvínov za Most, kde žiji v prostředí seniorů. 1. ledna 2020 jsem byla pozvána manžely panem Ing. Koňaříkem a paní Dr. Magdalenkou Koňaříkovou do Litvínova. 1. ledna je Slavnost Matky Boží, Panny Marie. První naše cesta vedla do kostela na mši svatou. Nestačila jsem se divit, jak se Litvínov změnil za těch 7 roků, co bydlím v Mostě. Detailně si pamatuji obchod vedle obchodu, Valdštejnský zámek, který je v této době hojně navštěvován. Kdo by neznal Litvínov, především tím, že tu jsou výborní hokejisté, spojený se jménem Ivana Hlinky. Je tam spousta míst, která obohacují kroniku města.

Odpolední posezení v příjemném prostředí s příjemnými lidmi rychle ubíhalo a v podvečer jsme všichni zasedli do auta a jeli jsme do Astry. Dívala jsem se na vánočně vyzdobený Litvínov. Ozdoby, svítící všelijaké obrazy, hvězdy atd. zaplňovaly téměř i každý dům. Atmosféra Vánoc poznamenala celý Litvínov. Dojeli jsme na náměstí a mně se zatajil dech. Nikdy jsem Litvínov neviděla v takové něžné kráse. Každičký strom byl ověnčen svítícími žárovkami a na konci byly postaveny jesličky. Mé oči už mi tak neslouží, chtěla jsem zajet blíže, ale od Hvězdy byl přísný zákaz vstupu k Jesličkám. Zákaz je ještě zdůrazněný vysokou pokutou a kamerami. Policie přísně střeží toto místo se svatou rodinou před vandaly. Viděla jsem Jesličky sice mlhavě, ale i tak to ve mně zanechalo hluboký dojem. Podívala jsem se na oblohu a poté jsem viděla i kostel. Nad ním hodiny, ve volném prostoru, viděno mýma očima. Věž, na které jsou, vidět nebyla.

Vše jsem si zapsala hluboko do svého srdce. Děkuji manželům Koňaříkovým, že díky nim jsem mohla být účastna na mši svaté a strávit s nimi hodiny času. Teď sedím ve svém pokoji a dívám se k hradu Hněvín, kde byl snad včera ohňostroj, který jsem nevnímala tak, jako obtěžující rány. Přála bych si, aby lidé byli více lidmi, aby v sobě uchovali tu atmosféru Vánoc, aby den každého z nás byl poklidný, nikdy hektický, aby každý byl ke každému slušný, aby nebylo falše, ale dobré vůle, jak si přejeme o Vánocích. Zkrátka, aby všem vydržela atmosféra Vánoc.

Anděla Karlíková

Uživatelka Domova pro seniory Barvířská 495