Radost v době covidu

Doba, kterou v současné době prožíváme vlivem pandemie, změnila život nám všem. Jsou nastolena přísná opatření, která nutně omezují  kontakty mezi lidmi. Chybí setkání s přáteli, s rodinou. Velice intenzivně toto pociťují, kromě jiných, uživatelé domovů pro seniory.  Protože s našimi seniory prožíváme toto období společně, nahrazujeme kontakty s rodinami, uvedu jeden z mnoha příběhů, kdy se pracovnice domova snažily přispět k dobré náladě a pomoc se nakonec povedla.

Před nástupem do domova pro seniory bydlely společně v jednom  domě paní Anička a paní Eva. Obě obyvatelky se přátelily a pravidelně se navštěvovaly. Nemoc a jiné okolnosti ale obě  přítelkyně rozdělily.  Paní Aničku si vzala do své péče dcera a paní Eva se odstěhovala do Domova pro seniory v ulici Jiřího Wolkera.

Zpočátku si  obě přítelkyně pravidelně telefonovaly, ale najednou telefonáty časem ustaly. Paní Anička se snažila opakovaně dovolat na číslo paní Evy, ale číslo bylo stále nedostupné. Měla proto o svou přítelkyni starost. Paní Eva si nešťastnou náhodou rozbila telefon. Proto se jí nemohla její přítelkyně delší dobu dovolat.

Šťastnou shodou náhod se do pomoci „setkání přítelkyň po telefonu“ zapojilo několik dalších osob a nakonec se krásné setkání po telefonu podařilo. Za pomoci zaměstnankyně domova  byl hovor obou přítelkyň domluven na určitý den, určitou hodinu a setkání po telefonu se mohlo uskutečnit. To bylo radosti. Obě přítelkyně se po delší době telefonicky setkaly. Tak si mohly konečně povyprávět. A ta velká radost z jejich setkání se přenesla i na nás, které jsme jim k tomuto spojení dopomohly.

Tak je možné konstatovat, že právě  v době kovidu je hezké, když si lidé navzájem pomáhají, když můžeme našim seniorům zprostředkovat i takové malé radosti, které jsou pak pro ně třeba zásadní. A tímto se pak i propojuje vzájemné pouto mezi uživateli seniory a zaměstnanci domova.  A to je na tom to krásné.

Helena Houšková

kulturně výchovná pracovnice