Vánoční atmosféra v Astře

Nejen města se mohou pochlubit svojí vánoční výzdobou, ale i naše zařízení DpS Barvířská 495 svojí výzdobou všech 12ti pater,  která se liší v každém poschodí, s tím rozdílem, že každé patro je jiné. Ale jedno mají společné a tím je motiv Vánoc.

Nápaditost sestřiček dala chodbám duši. Prohlédla jsem si díky Vendulce všechna poschodí. V přízemí vánoční strom a všude, kam se podíváš, výzdoba. Recepce, kantýna atd. – oči se mají na co dívat. Před budovou další plejáda vánočních nápadů, vchod – prostě všude je na co se dívat. Kdo se postaral o tuto výzdobu přízemí a i venku. Jsou to Vendulka a Hanička. Ještě by se na tom podílela i Růženka, ta však vykonávala se Zdenkou  v této době práci se sestřičkami, kterých je velký nedostatek a věnují se péči o uživatele.

Děkujeme všem ergosestřičkám a soc. pracovnicím, kteří to nemají lehké, při úbytku nemocných. Přesto si „svá“ patra vyzdobily, aby potěšily každého, kdo vystoupí v kterémkoliv patře a navodily tu správnou atmosféru Vánoc.

Já opět, jak jinak, vzpomenu na dědu a babičku. Jakmile nastaly vánoční prázdniny, už jsme byly u babičky, cukroví už bylo napečené a klíč od komory babi měla v kapsáři. Ale práce do vánočních svátků bylo až až, Děda tomu říkal „blázinec“. Říkal, že by babi obrátila narub i podlahu, kdyby to šlo a prohlásil, že dát prkna na zem, to musela vymyslet ženská. Chlapům prý by stačila hliněná podlaha, nebylo třeba jí drhnout a hlavně se nezouvali. Stačilo koště na dvoře i v „seknici“. Teď není čas si „poklábosit“, každá prý drží hadr v ruce a pucuje a pucuje. Děda musel někdy vzít vařečku do ruky a zamíchat jí v hrnci. Pak říkal, že vařil. My jsme dělaly vánoční řetězy z barevných papírů a rovnaly kytičky. Každé ráno, nejen v ten čas, děda chtěl utéct, ale nesměl, musel si ustlat. Babi na to čas neměla, tak to jen zkontrolovala a bylo repete. Musel to udělat pořádně, ale to bylo jen u řeči. K posteli se už nevrátil a prohlásil, že v ní bude ležet sám, tak ať si babi hledí své.

Horší bylo, že v ten čas na něj připadlo i krmení slepic. To nenáviděl. Říkal, že držel půst 40 dní a ty potvory chtějí 3x denně. Jinak to byla má práce, ale teď tomu, kdo prý nic nezkazí. Jednou dědovi se připletl pod nohy Ralf a zrní i děda byly na zemi. Slepicím děda nevadil, ale Ralf z toho měl radost. To bylo povedené psisko. Jednou prý babi špatně „zarýglovala“ okno a on tam ukradl husu. Tahal ji až do boudy a babička podezřívala dědu, že ji vyměnil za flašku, už ani nevím čeho. Děda se smál (nejedl husy), jedl jen z prasátka maso.

Babi plakala, že neví kam skočit a děda říkal, že se nestydíš. Husu chudáka Ralf dotrhal a ty lituješ, že musíš zabít jinou. Babi nakonec musela, přijedou další návštěvy a neudělá si prý ostudu, to se nenají. Tak vypadal předvánoční čas u mých staroušků.

Děkuji ještě jednou všem za práci, kterou odvádí a přeji všem bez výjimky krásné Vánoce poznamenané COVIDEM a šťastný nový rok 2021.

Anděla Karlíková

uživatelka Domova pro seniory Barvířská 495